6. Zkouška ohybem za studena
(Čínská galvanizovaná ocel): pozinkovaná ocelová trubka o jmenovitém průměru ne větším než 50 mm musí být podrobena zkoušce ohybem za studena. Úhel ohybu je 90° a poloměr ohybu je 8násobek vnějšího průměru. Při zkoušce bez výplně musí být svar vzorku umístěn na vnější nebo horní část směru ohybu. Po zkoušce musí být vzorek bez trhlin a odlupování zinkové vrstvy.
7.
(galvanizovaná ocel)Hydrostatická zkouška hydrostatická zkouška se provádí v černé trubce, nebo lze místo hydrostatické zkoušky použít detekci vad vířivými proudy. Zkušební tlak nebo velikost srovnávacího vzorku pro detekci vad vířivými proudy musí odpovídat ustanovením GB 3092. Mechanické vlastnosti oceli jsou důležitým ukazatelem pro zajištění konečného provozního výkonu (mechanické vlastnosti) oceli, který závisí na chemické složení a systém tepelného zpracování oceli. Ve standardu ocelových trubek jsou podle různých požadavků na služby specifikovány vlastnosti v tahu (pevnost v tahu, mez kluzu nebo mez kluzu, tažnost), indexy tvrdosti a houževnatosti, jakož i vlastnosti při vysokých a nízkých teplotách požadované uživateli.
①
(galvanizovaná ocel)Pevnost v tahu（ σ b): maximální síla (FB) přenášená vzorkem při přetržení tahem, což je napětí získané z původní plochy průřezu (so) vzorku（ σ）， nazývaná pevnost v tahuï¼ ˆ σ b) , v N / mm2 (MPA). Představuje maximální odolnost kovových materiálů proti porušení tahovou silou. Kde: FB -- maximální síla nesená vzorkem při jeho rozbití, n (Newton); takže -- původní plocha průřezu vzorku, mm2.
②
(galvanizovaná ocel)Mez kluzu（ σ s): u kovových materiálů s jevem kluzu se napětí, kdy se vzorek může dále prodlužovat, aniž by se zvyšovalo (udržovalo konstantní) napětí během procesu tahu, nazývá mez kluzu. Pokud se napětí sníží, musí se rozlišovat horní a dolní mez kluzu. Jednotkou meze kluzu je n / mm2 (MPA). Horní mez kluzu（ σ Su): maximální napětí před prvním snížením meze kluzu vzorku; Nižší mez kluzu（ σ SL): minimální napětí ve fázi kluzu, kdy se neuvažuje počáteční okamžitý účinek. Kde: FS -- mez kluzu (konstanta) vzorku při tahu, n (Newton) so -- původní plocha průřezu vzorku, mm2.
â‘¢ Prodloužení po přetržení:（ σ） Při tahové zkoušce se procento délky zvětšené o měrnou délku vzorku po přetržení na původní měrnou délku nazývá prodloužení. s σ Vyjádřeno v %. Kde: L1 -- měrná délka po rozbití vzorku, mm; L0 -- původní měrná délka vzorku, mm.
â‘£ Zmenšení plochy:（ ψ） Při zkoušce tahem se procento mezi maximálním zmenšením plochy příčného řezu při zmenšeném průměru a původní plochou příčného řezu po porušení vzorku nazývá zmenšení. oblasti. s ψ Vyjádřeno v %. Kde: S0 -- původní plocha průřezu vzorku, mm2; S1 -- minimální plocha průřezu při zmenšeném průměru po rozbití vzorku, mm2.
⑤ Index tvrdosti: Schopnost kovových materiálů odolávat vtlačeným povrchům tvrdých předmětů se nazývá tvrdost. Podle různých zkušebních metod a rozsahu použití lze tvrdost rozdělit na tvrdost podle Brinella, tvrdost Rockwella, tvrdost podle Vickerse, tvrdost Shore, mikrotvrdost a tvrdost při vysokých teplotách. Pro trubky se běžně používá tvrdost podle Brinella, Rockwella a Vickerse.
A. Tvrdost podle Brinella (HB): vtlačte ocelovou kuličku nebo kuličku ze slinutého karbidu určitého průměru do povrchu vzorku specifikovanou testovací silou (f), odstraňte testovací sílu po specifikované době držení a změřte průměr vtisku (L ) na povrchu vzorku. Hodnota tvrdosti podle Brinella je kvocient získaný vydělením zkušební síly plochou kulového povrchu vtisku. Vyjadřuje se v HBS (ocelová koule) a jednotkou je n / mm2 (MPA).
